Ke snídani si bereme i knížku, objednáváme skvělé italské caffe machiatto a krátíme si brzké ráno četbou. Jitka čte Pavučinu lží od Dana Browna, já autobiografii Divočina od Cheryl Strayed. Jenže čas letí a po chvilce musíme jít vzbudit naše medvědy na kajutu, aby se taky nasnídaly a náš steward měl možnost v klidu naší kajutu patřičně zkulturnit. Buzení se daří a zatímco holky jdou na snídani, kde už to díky lidem docela hučí jak v úle, tak my se uvelebujeme v křesílkách u vnitřního bazénu, který se během několika minut, roztažením střechy, mění na další venkovní bazén. Otevření střechy vítáme, neboť i během té chvilky, co tu sedíme, proměnil vzduch klima díky stoupající teplotě, na klima skleníkové. A tak se postupně jdeme převléct do plaveckého úboru a od stolu s koktejlíky a čerstvým ovocem skáčeme na chvilku do bazénu. Je pěkný pařák, takže oběd řešíme opět ovocem a salátem (jo, přiznávám se, že já si donáším o chvilku později i trochu plnější talíř...a stejně jako včera si i dnes říkám: "no co, je to jen dneska...zítra se omezím").
Jak tak sedím, napapaný a pohodlně rozložený v křesílku, beru do ruky knížku a po chvilce ani nevím proč, ale najednou mám problém udržet oči na řádku...naštěstí Jitka přináší odněkud hrací karty a to mě vysvobozuje. Nejdřív se divím, kde je vzala, ale to je nakonec fuk. Zpočátku vyhrávám, ale netrvá to dlouho a hra se obrací...asi málo piju a objednávám si lahodné B.B.C. Nepomáhá to...nechci se stát alkoholikem, takže porážku beru s tím, že večer bude odveta. Jdeme se zchladit do útrob lodi, couráme po obchodech, zastavujeme se na kafíčko, na chvilku si sedáme na drink a posloucháme geniální hru pianisty v atriu recepce.
Relaxujeme tak pečlivě, že zapomínáme na video prezentaci ze zákulisí lodi...no jako vždy...a jako vždy to přejdeme s tím, že holt budeme muset jet i příští rok :)
Večer je gala večeře - rozlučková a stejně tak divadlo ve znamení loučení s lodí. Jo jo uteklo to, půjdeme zamáčknout slzu a porovnat s minulými rozlučkami...
Večeře je dobrá a náš číšník Antonio tomu přispívá. U vedlejšího stolu usedá velká rodina ze Skotska v klasických skotských úborech. Úžasné. Vzpomínáme, že podobně krásné bylo, když na jiné lodi na gala večeři přišel k sousednímu stolu černošský pár v nějakém národním úboru...vypadali jak africký královský pár (a třeba i byli...kdoví). Nastává chvilka, na kterou čekáme...světla zhasnou a seřazení číšníci budou sálem pochodovat se zapálenými dorty...ale co to...to je snad vtip? Číšníci naběhnou s dorty, na kterých místo hořícího ohně je položená umělá čajová svíčka na baterku...trapas...k smíchu...tohle se teda moc nepovedlo a pokud můžu srovnávat, tak tohle je zatím nejhorší ze všech lodí.
Po večeři si to míříme do divadla. Velikost divadla je tak něco mezi Armonia a Preziosa...tomu vlastně i odpovídá i velikost lodi. Nějak mi nesedí, že rozlučkový večer v divadle má na programu "Cats". Sice to není úplně nejhorší program (na Armonii, Sinfonii a Preziosu to ale nemá, tam program divadla byl určitě lepší), ale rozlučková píseň Heal The World (Michael Jackson) zpívaná dvojicí převlečenou za kočky mi připadá celkem hrozná a nedůstojná rozloučení... Nejlepší rozloučení dle mého bylo na první Armonii...jednak jsem netušil, co přijde s roztažením opony a také píseň "Time to Say Goodbye (Con te partiro)" byla pro rozloučení lepší a vháněla slzy do očí i mě. Nedá se nic dělat. Výběr písně není na nás...ale i tak to bylo krásné...jen ne nejkrásnější.
Žádné komentáře:
Okomentovat